Naložme to pražákům

 Franta Kudrna byl sekáč. Tedy dřevorubec, ale sekáč navíc. Ve vsi mu neřekli jinak než Mudra, páč krom toho že byl sekáč, měl i pod čepicí. A jednou se mu tam zrodila myšlénka. Tedy nepřišla sama, přinesli ji nějací Loudátovi z Prahy, co si ve vsi v baráku starý Sedláčkový najímali pokoj jako letní byt. Že prej ať je Mudra naučí kácet stromy. "Taky že jo, ale zadarmo to nebude, tadleta výuka", řek jim Mudra a k jeho překvapení starej Loudát vytáh prkenici a vysolil sto korun za sebe, sto za syna a sto za synova kamaráda. Druhej den měl Mudra dobrou šichtu, seděl na pařezu a halekal na trojici učenlivých pomocníků. A jen tak napůl z legrace a napůl z nudy Loudátovým hochům z březový kůry vyrobil glejt, jako že jsou teď vyučení dřevorubci, mistři k tomu a rovnou dřevní inžinýři taky. Za tejden už před Mudrovou chalupou stála fronta Pražáků, co chtěli bejt taky dřevorubci a chlubit se mozouly po kavárnách a hlavně chtěli to pěkný lejstro, aby taky viselo v salónu u nich doma na zdi pěkně na očích. 

Vesničani zírali na ty zástupy měšťáků, co se dřeli v lese a ještě za to platili. Za čas už Mudra nestačil ty davy komandovat a tak to zjednodušil. Rovnou jim dělal ty krásný diplomy z březový kůry, oni mu za ně platili tu stovku a dřinu si odpustili. Ve vsi se Mudrovi začalo říkat Profesor a po zemi v ten čas chodilo tolik dřevorubců, kolik je stromů na Kokořínsku.